Aleš Jiráň je od září novým trenérem družstva U17, kde utvořil trenérskou dvojici s Filipem Čeňkem. Jaké jsou jeho hráčské i trenérské zkušenosti, jak by sám sebe charakterizoval a jak hodnotí dosavadní průběh sezóny týmu U17 se můžete dočíst v rozhovoru.

Aleši, můžeš se našim fanouškům v krátkosti představit? Popiš nám svojí hráčskou i trenérskou kariéru?

Jako hráč jsem prošel extraligovými týmy Děčína a Ústí nad Labem, dále týmy Chomutova a Sparty. Trénování jsem započal po hráčské kariéře v GBA a po krátkém působení v Liberci jsem byl skoro 5 sezón na Sokole pražském.

Jaký je Aleš Jiráň trenér? Co od hráčů vyžaduje a jak by sám sebe charakterizoval?

Trenér jsem myslím asi spíš tvrdšího charakteru a vyžaduji od hráčů 100% nasazení v zápasech, tak samozřejmě v tréninku. Rád pracuji s hráči, kteří se chtějí zlepšovat a basketbal milují stejně jako já a jsou schopni pro tuto hru něco obětovat.

S jakými ambicemi si do klubu přišel?

Do Brandýsa jsem přišel určitě s ambicemi vybojovat extraligu v mládežnické kategorii U17, kde působím. Myslím, že je zde velký potenciál, jak v hráčích, tak i klubu, trenérů a zázemí. Určitě by zde extraliga na mapě slušela. Brandýs jsem vždy vnímal, jako basketbalové město.

Družstvo kadetů, u kterého se pohybuješ nejčastěji je na prvním místě tabulky ligové soutěže. V úvodní fázi sezóny ještě nepoznalo pocit porážky, jak zatím průběh hodnotíš?

Samozřejmě bilance 10/0 je krásná a hráči odvádí maximum na zápase, tak v tréninku. Upřímně musím uznat, že mě práce naplňuje a jsem rád, že se nám daří. Na druhou stranu mířím vždy nejvýš a hlavní srovnání a zrcadlo pro mě je porovnání se s extraligovými týmy a tam vím, že máme určitě obrovský prostor pro zlepšení, abychom mohli konkurovat špičce. Je to proces a jsem si jistý, že jsme na správné cestě.

Kde vidíš největší přednosti hráčů, se kterými pracuješ a kde je naopak potřeba přidat, abychom se dostali na úroveň extraligových hráčů?

Největší přednosti hráčů vidím v šikovnosti s balónem ve hře 1 na 1 a poměrně slušnou střelbou, která je v určitých fázích lepší nebo srovnatelná s hráči z extraligy. Pokud hráči chtějí být na úrovni těch nejlepších a prosadit se v extralize, tak největší nedostatek je ve fyzické kondici a s tím je spojená rychlost, síla, soubojové chování atd. Takže pokud chceme být dobrý tým a využít 100% potenciálu, tak každý hráč musí začít u sebe a pracovat na sobě na své kondici (posilovna) i mimo trénink basketbalu. Bez toho to prostě nejde.

A poslední otázka, jak jsi zatím v klubu spokojený?

Jsem od začátku mile překvapený, jakým způsobem klub funguje a moc se mi líbí přátelské pouto mezi hráči. Baví mě spolupráce s Filipem Čeňkem, tak s hráči, se kterými mám možnost pracovat. Věřím, že klub je na správné cestě být ještě významnějším článkem na basketbalové mapě.