V první dnech měsíce září, tradičně před startem nové sezóny, brandýský basketbal slaví 85. let svého vzniku. Oficiálně vznikl rok po začátku II. světové války v záři 1940, ale neoficiálně se driblovalo na obou labských březích už mnoho let.
Počátky brandýského basketbalu jsou spojeny s brandýským gymnáziem, kde si basketbal vybojoval pevné místo v rámci tělocviku i náplně volného času mladých studentů, kteří hltali jakékoliv poznatky kolektivní hry importované do Evropy po I. světové válce. Zpočátku se basketbal hrál především venku /Ostrůvek, Tenis, Houštka/ a jeho začátky byly těžké, ale postupně o sobě dával více a více vědět. Zvláště pak po konci druhé světové války, kdy se začaly hrát pravidelné soutěže. Popularitu basketbalu ještě podtrhl zisk titulu ME mužů v Ženevě v roce 1947.
Nejprve se hrál v našem městě pouze mužský basketbal. V padesátých letech se postupně přidaly i ženy a mládež /dorostenci a dorostenky/. Podmínky pro trénování byly zpočátku vskutku partyzánské. Trénovalo se, kde se dalo, především v sokolovně, na gymnáziu a v boleslavské sokolovně U Karla. Málo bylo míčů, dresů a dalších pomůcek. Co však nechybělo byla obrovská chuť hrát basketbal a zápal proniknout do hry pro inteligentní sportovce. Basketbal si postupně vybudoval své místo na brandýském slunci a postupně konkuroval i fotbalu a hokeji. I když je pravda, že ti nejlepší zvládali všechny sporty. Mezi ženami se basketbal stal nejoblíbenějším kolektivním sportem, což se postupně projevilo i skvělými výsledky. Jak muži, tak ženy patřily mezi nejlepší středočeské celky a postupně se začaly prosazovat i na celorepublikové úrovni. Zvláště ženy mající menší konkurenci dávaly o sobě vědět. Na konci šedesátých let dokonce vyhrály druhou nejvyšší soutěž a měly možnost postoupit do nejvyšší federální ligy. TJ BBS však neměla dostatek financí, na to, aby zajistila ekonomické podmínky pro účast v 1. lize žen, a tak se brandýský tým do soutěže nepřihlásil. Další úspěchy přišly na rozhraní 60. a 70. let, kdy získaly brandýské dorostenky medaile na MČR, což byl velký úspěch. I kluci se dostali do dorostenecké ligy a sláva brandýského basketbalu stoupala. Ve městě se basketbal stal postupně sportem číslo 1 a kdo nehrál basketbal jakoby, sportovně nežil. Vedle vlastního sportu basketbal přinášel i sportovní přátelství a kamarádství většinou na celý život. V historii klubu existuje i mnoho basketbalových manželství, což jen dokumentuje, že basketbal není jen sport, ale i určitý styl života, a ten brandýský je hodně intenzivní. Basketbalovou sounáležitost si postupně předávala jedna generace na druhou, z otce na syna, z dědy na vnuka, z pradědy na pravnuka nebo u žen z mámy na dceru, z babičky na vnučku či z prababičky na pravnučku. Všichni jsme basketbal milovali a milujeme. Z dědů a babiček se staly legendy, chodící pravidelně na zápasy svých potomků. Snad tomu tak bude i v budoucnu, jména slavných basketbalových rodin všichni známe a pokud ne, tak se o nich dozvíme v basketbalové kronice vydané u příležitosti 80 let existence klubu. Tam se dozvíme i o dalších úspěších, kterých nebylo málo. Dnes máme přes 300 členů a do soutěží v této sezóně máme přihlášeno 20 týmů, což z nás dělá jeden z největších českých klubů, na což jsme právem hrdi.
Od našeho posledního setkání v září 2020 se toho mnoho událo. V brandýském dresu jsme propotili mnoho litrů potu, vyhráli mnoho zápasů, a i když jsme prohráli, tak jsme z palubovky odcházeli se vztyčenou hlavou. Protože naučit se prohrávat patří k těm důležitým basketbalovým vlastnostem hodícím se i do života a upevňujícím naše charaktery. Ve městě se začala hrát i nejvyšší basketbalová soutěž i když pod hlavičkou DSK Basketball. Tento klub je zcela profesionální a je to hlavně práce Dana Kurucze. Pro naši mládež je to zase příležitost dostat se blíže k vrcholovému basketbalu a možnost myslet na lepší zítřky.
Bohužel jsme přišli o velké duše brandýského basketbalu: Jirku Zemana, Oldu Franka, Jana Burkerta a v březnu tohoto roku zemřela Eva Antošová ml. Jsou nenahraditelné ztráty a věřím, že všichni čtyři budou slavit s námi v basketbalovém nebi…
Do dalších let přeji brandýskému basketbalu mnoho výher, medaili, a především basketbalových kamarádů bez nichž by basket nebyl basketbalem. Další setkání bude v září 2030, kdy budeme slavit už 90. narozeniny.
Váš otec a dědeček Petr Čeněk