Máme za sebou poslední zářijový víkend. Nesl se ve znamení oslav dne České státnosti, což pro občany našeho dvojměstí znamená hodně. Asi více než pro občany jiných měst, protože se nám v den svátku sv. Václava ukáže Stará Boleslav v přímém přenosu ČT. Koná se tam ústřední mše celého národa v rámci Národní svatováclavské pouti, a tím se nemůže pochlubit každé město.  V televizním přenosu vypadá Stará Boleslav lépe než ve skutečnosti. Letošní slavnosti se poprvé konaly v novém relikviáři svatováclavské lebky, ale ta je údajně o dost těžší než ta předchozí. A tak se nosiči nejvýznamnější české lebky museli vyznačovat značnou muskulaturou, aby jí unesli.

Počasí poutníkům přálo, a i když nepadaly rekordní teploty jako před týdnem, bylo hezky a poměrně teplo, což dalo celému víkendu ještě větší lesk. Já jsem však do Houštky nešel, světskou pouť nemám příliš v lásce, a tak jsem alespoň držel palce laureátům svatováclavské plakety, zejména pak diskaři Milošovi Krejzovi.

Celý týden byl ve znamení ostrých předvolebních bojů a až budu za týden psát svoje další okénko, tak už bude na další čtyři roky hotovo. Myslím si však, že povolební vyjednávání nebude snadné a bude trvat určitou dobu, možná více, než by si voliči zasloužili. Nebudu nikomu radit, jak má volit, ale nerad bych, abychom dopadli jako v některých jiných státech Střední Evropy. Úvahy o opuštění EU či NATA odmítám. Všichni mluví o tom, jak nás EU dusí, ale málokdo zná faktické argumenty pro setrvání v EU. Byl jsem v posledních letech často na Balkánu a řeknu vám, že v Srbsku, Černé hoře, Bosně či Makedonii bych žít rozhodně nechtěl. Basketbalu jsou to sice země zaslíbené, ale v zemích, kde je průměrný plat mezi 500-800 eury si toho příliš dovolit nemůžete. Takže asi víte, kam bude směřovat moje volební podpora. Všem přeji šťastnou ruku, běžte volit, asi lepší řešení než zůstat doma, a pak nadávat v hospodě nebo u televize.

Ze sportovních kolbišť nás fascinoval výsledek české mužské volejbalové reprezentace na MS na Filipínách. Skvělé čtvrté místo je obdivuhodným výsledkem a domnívám se, že celý národ sledoval volejbal mnohem více, než kdy před tím. Mám obdiv k takovému výsledku a velmi ho oceňuji, k medaili chyběl jen krůček. Trochu mě napadá srovnání z basketbalového MS mužů v Číně. Volejbalisté byli ještě o malinko lepší. V této souvislosti se ještě nabízí srovnání s letošním výkonem našeho národního celku na basketbalovém ME. Ze všech stran vnímám hlasy volající po výměně hlavního trenéra, ale myslíte si, že by našel lepší hráče? Jako nový člen výboru ČBF jsem byl na ME v roce 2017 v rumunské Kluži. To skončilo jen o něco málo menším výbuchem než letošní ME v Rize, přestože tam byl i Satoranský. Na výboru jsme řešili odvolání trenéra Ginzburga, já jsem s jeho setrváním nebyl příliš nadšen, ale za dva roky v Číně bylo všechno jinak, a přestože tam nebyl Jan Veselý, tak jsme dosáhli nejlepšího umístění v historii českého basketbalu. Jen chci poukázat na to, jak je všechno pomíjivé a že je zapotřebí vše řešit čistou hlavou a ze všech úhlů pohledu. Možná i trochu s odstupem a perspektivou dalších akcí. Generační výměně nezabráníme a tak dobrou nastupující generaci jako mají volejbalisté asi nemáme a musíme být trpěliví a dělat proto všichni všechno.

Ve fotbalové lize se schyluje k derby dvou prvních celků tabulky Sparta-Slavia, k němuž dojde již příští neděli. Oba týmy v posledním kole vyhráli bez větších potíží, takže se snad můžeme těšit na kvalitní fotbal bez rektálních výjevů. Snad budeme svědky i příjemných soubojů v hledišti. V tomto směru se mi líbilo choreo slávistické tribuny sever, připomínající svátek sv. Václava,

Oživena bude i tradice tzv. trakařové jízdy. Vznikla v roce 1965 ve Smržovce na základě sázky mezi sparťanem Pavlíčkem a slávistou Pacákem o to, že Slavia postoupí z 2. ligy. To se také stalo a Pavlíček musel na trakaři odvést svého kamaráda na derby po cestě ze Smržovky do Prahy, což činí 145 km. Po 60 letech tak byla obnovena tradice chlapského slibu bez ohledu na klubovou či politickou příslušnost, a tak se pojede znovu a ze Smržovky se v neděli dopoledne vyrazilo. Parta 16 chlapů se bude střídat na zhruba dvacetikilometrových úsecích. Ve čtvrtek by měl trakař doklopýtat až do Brandýsa, kde by měli fotbaloví nadšenci mít jednu ze svých zastávek.

 Ve středu jsem byl v Brně součástí delegace ČBF gratulující brněnskému bouřlivákovi Mikimu Pospíšilovi k jeho červencovým osmdesátinám. Jeho basketbalové myšlení a temperament se ani v tomto věku nezměnily. Co na srdci, to na jazyku a jeho názory jsou stejné jako když seděl na lavičce Brna, přestože se to každému líbit nemusí. Kéž bychom však trenérů jako byl Pospíšil měli více, kdo dokázal vychovat tolik skvělých basketbalistů?

Brandýským týmům se dařilo střídavě oblačno, hodně záleželo na tom, s jakými týmy se utkaly.  Slušně začali junioři v lize U19, když si doma poradili s Žižkovem a Benešovem. V neděli si cestu za výhrou poměrně zkomplikovali, když po jasném rozjezdu trochu přibrzdili svůj výkon, ale nakonec vyhráli rozdílem osmi bodů. Juniorky doma inkasovaly dva poměrně velké příděly od Jičína a Sadské a udržet ligu bude asi tvrdým oříškem, ale uvidíme v dalších zápasech. V kvalifikaci o postup na MČR U13G doma podlehly holky Benešovu, což je nepříjemná ztráta, ale vše se dá ještě dohnat, protože je před nimi ještě velká porce zápasů. To, co se nepodařilo děvčatům, se podařilo chlapcům, kteří v kvalifikačním souboji uspěli na palubovce Benešova poměrně jasným výsledkem. Brněnským tripem rozjeli žáci ligu U15 a vracejí se s bilancí jedné výhry a jedné prohry.

Příští víkend nás čeká velký veteránský turnaj „Memoriál Jiřího Zemana“. Zápasový program najdete na webu, všichni naši příznivci jsou vítáni a věřím, že přijdou podpořit brandýské týmy a zavzpomínat na skvělého člověka a basketbalového kamaráda Olina.