Druhý prodloužený víkend měsíce května máme za sebou. Počasí je hodně májově proměnlivé, ale šeříky voněly ještě intenzivněji než před týdnem a bylo to v souladu s 81. výročím osvobození. Už se k tomu nechci příliš vracet, ale stále mi není jasné, proč máme státní svátek 8.5. a nikoliv 9.5., kdy byla osvobozena Praha. Podobně to má celá Evropa a my to tak měli také až do doby, než přišel Miloš Zeman s touto radikální termínovou proměnou. Pokud bychom to chtěli dát do souladu s bezpodmínečnou kapitulací Německa (8.5.1945 v Remeši), tak můžeme mít svátky dva 8.5. i 9.5. To by mi přišlo logické, mít jeden svátek český a jeden evropský.

Událostí týdne nejen u nás, ale i ve světě bylo derby pražských S. Poměrně slušný fotbal i více branek než obvykle, přerušily události odehrávající se tři minuty před koncem zápasu. Ano, Slavia byla 3 minuty od výhry a od titulu, ale pak se stalo něco, co nechcete, i když jste Sparťani. Ano, slávističtí bezmozci se vrhli na trávník slavit o tři minuty dříve a během úprku zranili hráče Sparty, a vypadalo to, že roj Rudé armády jde do válečné vřavy. Tento ohavný moment, který se slušným fanděním nemá nic společného, zřejmě na mnoho let ovlivní český fotbal. Bohužel se to netýká pouze Slavie, ale celého českého fotbalu. Ten i ve spojení s korupční kauzou padl na hluboké dno. Místo aby fotbalový svět ocenil skvělé výkony českého týmu, tak se baví neuvěřitelným incidentem v Edenu. Nedivím se Slávistům, že jsou naštvaní na celý svět. První muž červenobílých sice zareagoval promptně. Loňští mistři vyřadili ze svého kádru provokatéry a problémové hráče Chorého a Douděru. Současně dočasně uzavřeli tribunu sever, ale nějak se mi jeví, že to všechno přišlo víc než pozdě, včetně otřesného chování některých členů realizačního týmu a velkého podcenění bezpečnostních opatření při sobotním derby. Myslím, že zakuklenci a lidé se zamaskovanou tváří do hlediště nepatří a fotbal by jim měl vystavit červenou. Snad je to šance pro slušné fanoušky, ale přesto to nemuselo dojít až do tak strašného incidentu. Naštěstí nikdo neutrpěl újmu na zdraví, přestože to se klidně mohlo stát. Slavia zřejmě prohraje kontumačně, ale bodový náskok má takový, že o titul zřejmě nepřijde, i když ho asi s diváky slavit nebudou. Pro věrné fanoušky je to asi ten nejkrutější trest. Ale Sparta nechce získat titul tímto způsobem a myslím, že všichni uvažujeme tak, že Slavia si titul zaslouží, na rozdíl od debilních a chorých fanoušků. Vršovický klub zřejmě čekají kruté tresty jako výstraha pro ostatní. Nechtěl bych být v kůži hráčů, neb již ve středu se hraje další zápas.  Co všechno se odehraje v hráčských hlavách je otázka, když sešívaní byly tři minuty od titulu….

Blíží se hokejové MS. To bývá v olympijském roce o něco méně atraktivnější, přesto bude hodně sledované, i když si hvězdy z NHL dávají odpočinek nebo doléčují zranění. Bude to poslední vystoupení Radima Rulíka na české reprezentační lavičce. Budeme držet palce, aby to ve Švýcarsku cinklo.

Ve světě se slavilo 81. let od konce války a Putin byl přehlídkově mnohem skromnější než v letech minulých, a dokonce padlo slovo o tom, že válka je u konce. Kéž by. Také se divím, že slovenský premiér Fico do Moskvy odletěl, to nechápu, ale jsem jen malý komunální politik.

Basketbalová sezóna doklopýtala do svého finále. Po světě se už hrají pouze mužské ligy, ale i ty směřují ke svému konci. V Eurolize už známe tři semifinalisty: Olympiakos, Real Madrid a Fenerbahce. Poslední tým vzejde ze souboje Valencia- Panathinaikos. Jeho stav je patový 2:2 a rozhodne pátý duel ve Valencii. Je zajímavé, že oba týmy vyhrály na venkovních palubovkách. Potvrdí to i pátý duel ve Valencii? V zápase č. 3 došlo ke zcela mimořádné události, když najednou byli vyloučeni oba hlavní kouči. Populární kouč Panathinaikosu Turek Ergin Ataman a nejlepší kouč letošní Euroligy Španěl Pedro Martinez. Oba museli opustit halu a trénovaní se chopili jejich asistenti.  Na takové úrovni jsem nic podobného neviděl.

Také v NBA se hrají semifinálové série v jednotlivých konferencích. Podle dosavadních výsledků to vypadá na západě na finále: Oklahoma-San Antonio (Minnesota), na východě: NY Nicks-Detroit (Cleveland). O semifinalistech je rozhodnuto i v NBL, utká se Nymburk-Opava, Pardubice-Brno.  Dohrány jsou i ostatní soutěže, v neděli se uskutečnilo finále juniorských lig, která ovládl Hradec Králové (U19G) a Děčín (U19B). Sezóna 2025/2026 je tedy minulostí, kromě dohrání NBL. V pondělí se také uskutečnila VH ČBF, byl o ní poměrně zájem, loučil se tam Miroslav Jansta, ale za rok to bude asi zajímavější, protože se bude volit.

Během posledního víkendu sezóny jsme měli ve hře i svá želízka na MČR a Festivalu U13. Starší minižáci skončili na MČR v Brně na 11. místě, když porazili pouze Litomyšl, ale i tak kluci bojovali a nedali svou kůži zadarmo. Samotný postup na MČR je jedním z největších úspěchů uplynulé sezóny. Stejně staré dívky na MČR U13 G skončili na desáté pozici. Ve skupině prohrály s Českými Budějovicemi a Žabinami, což je odsoudilo k hraní o 9.- 12. místo. Tady uspěly s Tachovem a Litoměřicemi, ale být desátým v republice je určitě solidní výsledek a také patří k solidním úspěchům předchozí sezóny. Muži odehráli závěrečné F4 v Nymburce a jako nejmladší tým v soutěži si nevedli špatně a skončili na bronzové pozici. V semifinále prohráli s domácí Rémou a v boji o bronz přehráli Český Brod. Za třetí místo palec nahoru.

My v Brandýse máme za sebou pořádání společného festivalu chlapců a dívek U13. Bylo to náročné. Zvládnout organizaci šedesáti zápasů ve čtyřech halách, ale snad se to povedlo a jsme rádi, že dva náročné víkendy máme za sebou. Děkujeme všem, kteří pomohli a myslím, že BK Brandýs n.L. z toho vyšel velmi dobře a jen potvrdil pověst basketbalového města. Naše dívčí „B“ skončilo na posledním místě, ale děvčata získala více než cenné zkušenosti a díky svému věku je jistě dobře zúročí.  Rádi bychom poděkovali Hance Tomkové a Jirkovi Mazurovi za velkou podporu při vedení bezesporu nejmladšího domácího týmu během celého festivalu a našim holkám za odvahu a statečnost se postavit proti starším a zkušenejším soupeřům, kdy do každého zápasu šly s velkou bojovností, správným nasazením a nic nevypustily.