Menu
pondělí, 14 červen 2021 04:08

Kluci dobyli pevnost Tygrů a vyhráli největší domácí turnaj

Kluci BK při přebírání zlatých medailí Kluci BK při přebírání zlatých medailí

O víkendu jsme se vydali na třídenní turnaj do Jenče u Prahy, kde se konal tradiční turnaj Tygr MiniCup. Ze všeho nejdříve mi dovolte touto formou vyjádřit obrovský kredit paní Petře Michálkové za to, že takřka ihned po rozvolnění opatření se svým týmem dokázala uspořádat další ročník vynikajícího turnaje a zcela právem se o tomto turnaji mluví jako o největší akci v ČR pro danou věkovou kategorii. Vybudovat takhle prestižní "tradiční" a významný turnaj v relativně krátkém čase několika let je neuvěřitelné. Připomínám, že nejde o nějaký "pouťák", ale o turnaj pro "sportovní" basket!

Pokud jde o naše kluky, tak to řeknu asi takhle. Tři dny se kluci snažili ze všech sil plnit, co jsme po nich chtěli a nakonec jsme byli jediným týmem, který dokázal od začátku do konce hrát kombinační basket (v každém zápase dalo koš 8 kluků!) a sprintovat v pěti tam a zpět od začátku do konce. Rozehrávači v obou koulích zvládali rozdávat míče na volné spoluhráče a do našeho herního systému se pomalu, ale jistě dostal rychlý protiútok. Dokonce už snese i sportovní parametry, když jsme několikrát po zisku míče dokázali na druhé straně kurtu zakončit do tří vteřin od zisku míče. Tím, že jsme většinu sezóny trénovali venku, tak to překvapilo nejen soupeře, ale i mně ....

Pravda ale taky je, že v obdobné sestavě kluci hráli, a vyhráli, v září brandýský pohár pro 2010 a i proti starším už tenkrát (oba 2011) rozehrávači hráli dobře, takže u Edy a Jonáše jsem od začátku věřil, že turnaj v pohodě zvládnou. Jsem rád o to více, že jsme teď v týmu měli několik hráčů ročníku 2012 i dva úplné basketbalové nováčky. Zahráli si úplně všichni a nadšení kluků neznalo mezí.

Dalším potěšitelným faktem je, že na klucích začíná být vidět atletická připravenost na hru. Pohyb, koordinace, připravenost na kontakt nebo orientace pod tlakem byla u většiny hráčů vysoko nad soupeři a pokud některý ze soupeřů vzdoroval, tak individualitou a nikoliv týmem. Ale basket je týmový sport a kluci se musí naučit, že je-li spoluhráč volný, tak musí míč letět k němu. Sice tak zatím zapaříme spoustu protiútoků, protože občas ještě nováčci nechytí správně míč, nebo jenom prostě nedokáží zakončit, ale už to má strukturu sportovní hry. Naproti tomu řada týmů stále hraje jeden do pěti a útoky i násobně přesahují limit 24 vteřin. Naši kluci začínají vnímat, že se hraje přímo na koš. Mimochodem, když jsem před cca dvěma měsíci dostal na starost ženskou 3x3 repre, tak holky okamžitě začaly trénovat podle úplně stejných principů jako BK kluci 2010/11/12 (pro pobavení link  3x3.cz.basketball/zenskou-reprezentaci-ceka-trenink-trenink-a-zase-trenink/a11972) a snad není náhoda, že i holky o víkendu vyhrály mezinárodní turnaj.

Ale úplně největším aktivem víkendu je hrdost kluků na to, že jsou členy tohoto týmu a hrdost rodičů na své děti, respektive prarodičů na své vnuky. Když kluci přebírali medaile a poháry, tak jsem se otočil do hlediště. Všichni naměkko, maminky a babičky plakaly radostí, chlapi se dmuli. Když nám s Pavlem gratulovali brandýští fanoušci, tak nám jeden děkoval s tím, že my to asi nechápeme, ale pro lidi z Brandýsa je to velké vítezství, protože většina z nich za svůj basketbalový život žádný pořádný turnaj, byť dětský, nikdy nevyhrála. Tak bych chtěl všechny ujistit, že my oba tuhle radost chápe zcela ....

A když už jsem u Pavla, mimochodem jemu patří dík za to, že si zahráli všichni kluci přibližně rovným dílem, protože střídání měl na turnaji na starost on, tak musím říct, že mne vždycky hrozně pobaví jeho smysl pro suchý humor a nadhled. Když jsme hráli s Tygry, což efektivně bylo finále turnaje, tak klíčový hráč soupeře špatně došlápl a zůstal pod naším košem ležet na podlaze. Do hřiště vběhli diváci a trenéři soupeře, aby zjistili, co se stalo. Efektivně se nestalo nic, ale samozřejmě situace měla jistý nádech dramatičnosti, hrálo se přeci o vítězství. Oba rozhodčí se podívali na mne a čekali, jak budu reagovat. Pohledem mně vyzívali, abychom dali míč soupeři. Než jsem stačil cokoliv říct, tak Pavel úplně v klidu a nahlas pronesl "byly to kroky". Rozhodčí se na sebe podívali, pokrčili rameny a pískli kroky - míč pro Brandýs a byl konec... Když jsem vezl kluky minibusem po turnaji domů, tak se každý z kluků snažil Pavla napodobit a řvali u toho smíchy. Myslím, že v napjaté chvíli klidně pronesená hláška "kroky" bude kluky provázet celým jejich sportovním životem.

Basketu a Lovu Zdar, užívejte přicházející léto!

Číst 239 krát Naposledy změněno pondělí, 14 červen 2021 12:14

PARTNEŘI

 
 
  EZO Václav Štemberk      
         
   

 

 

 

 


 

 

Na naší webové stránce používáme cookies. Některé z nich jsou nutné pro běh stránky, zatímco jiné nám pomáhají vylepšit vlastnosti stránky na základě uživatelských zkušeností (tracking cookies). Sami můžete rozhodnout, zda cookies povolíte. Mějte prosím na paměti, že při odmítnutí, nemusí být stránka zcela funkční.

Ok