Struktura soutěží Tyršova kraje SOKOLA se neustále měnila. Jednu sezónu byly vytvořeny skupiny bez výkonnostního rozdílu a po sehrání základních kol 2 až 3 družstva postoupila do meziskupin a postupně se takovým způsobem pokračovalo až do závěrečných kol o přeborníka republiky. Další rok se začalo hrát v okresech (vítězové postupovali do kraje atd. atd. až do závěrečných kol). Nevýhodou tohoto uspořádání byla skutečnost, že družstva, která byla vyřazena v prvních kolech, s mistrovským hraním prakticky skončila a zbývalo pouze hrát přátelská utkání. V tomto období v rámci sjednocené tělovýchovy vstoupil SOKOL pod patronát největšího podniku ve městě a dostal název SOKOL AGROSTROJ Brandýs nad Labem. Družstvo mužů doplnili bývalí gymnazisté Beran, Janák, Pelech, Svášek, Svoboda Ot., Zeman Jos., Vrba. Další posilou družstva mužů se stali Bočánek a Englmaier.

V roce 1951 se v Brandýse pořádal SOKOLSKÝ DEN. V jeho rámci se uskutečnil ohromný nápad profesora Šimka - hrát propagační utkání na brandýském náměstí. Z letního hřiště gymnázia byly převezeny přenosné konstrukce košů. Veřejný trénink řídil sám prof. Šimek mikrofonem z budovy radnice. Potom se uskutečnilo utkání mezi dvěma družstvy vytvořenými z posluchačů gymnázia. Byla to výborná propagace košíkové.

Reorganizace soutěží

V roce 1953 došlo opět k reorganizaci mistrovských soutěží, které byly rozděleny podle jednotlivých krajů. V našem kraji byl ustanoven Středočeský basketbalový svaz. Stalo se tak 25.září ve Zborovské ulici č. p. 11 v Praze - Smíchově. Delegátem našeho oddílu na této památné schůzi byl L. Bočánek. Družstva byla v kategoriích mužů a žen rozdělena na I. a II. třídu. Krajského kurzu trenérů (15.-21.listopadu) se zúčastnili B. Svášek a M. Vrba. Kurz rozhodčích absolovoval J. Šťastný, který se stal současně organizačním pracovníkem basketbalového oddílu.

V první krajské soutěži, skončilo družstvo mužů ve skupině A na 4. místě, a to již pod novým názvem SPARTAK BSS Brandýs nad Labem. Bohužel tabulka ze sezóny 1954/55 chybí.

Kritické sezóny

Tuto sezónu lze právem nazvat k r i t i c k o u. S aktivní činností se rozloučil K. Nedvěd. Zd. Jirouš přestoupil na dva roky do Čelákovic, Zeman do Poděbrad a z různých důvodů nehráli Bočánek, Pelech a Sedlmaier. Družstvo nastupovalo k utkáním s minimem hráčů, došlo dokonce k pěti skrečovaným utkáním, protože se nesešlo ani pět hráčů. V družstvu se začal seznamovat s košíkářskou abecedou Jirka Nečásek. Družstvo nakonec skončilo tak, jak se v takových situacích stává - na posledním místě.

Naštěstí již v následujícím roce se situace zlepšila. K mužům přišli z gymnázia posili, a sice: Vlast. Plotěný, Ant. Hlas, P. Šticha a Pavel Svoboda. Organizační činnosti se v průběhu sezóny ujal Jarda Slanina. Družstvo vybojovalo v krajské soutěži slibnou 4. příčku ve své skupině.

V této sezóně bylo založeno družstvo žen. Pod vedením Vlasty Plotěného sehrálo několik přátelských utkání. Za toto první brandýské družstvo žen tehdy nastupovaly: Hlasová, Chládková, Lapková, Papoušková, M. Saiverová, R. Svášková, Šromová a Varhaníková.

Konec padesátých let

Družstvo mužů se opět posílilo, a to o Ant. Mádla a P. Matějovského, vrátili se Zd. Jirouš a Pelech a začal hrát původně lehký atlet por. Valent z místní posádky. Výsledkem byl postup v žebříčku krajské soutěže o stupínek výše - na 3. místo.

Ženy, které stále hrály jen přátelská utkání převzal na začátku sezóny po Vl. Plotěném Bohumil Svášek. Doplnily je další hráčky, jmenovitě Švábová, Brožová, Frýdová, Rejzlová, Šulcová, Hájková, Průchová, Držková a Hradecká.

Vlastním košem k postupu

V květnu se vrátil z VTA Brno zpět do Brandýsa Vlasta Bukač a stal se hned vedoucím družstva mužů. Družstvo zahájilo novou sezónu s odhodláním vybojovat si konečně postup do krajského přeboru. Ve skupině B krajské soutěže obsadilo 1. místo a postoupilo tak do kvalifikace. V té pak ze šesti zúčastněných družstev obsadilo 2. místo. Závěr kvalifikace byl nesmírně dramatický a nebude na škodu ho připomenout. Před posledním utkáním kvalifikace měla postup zajištěn Dukla Mladá Boleslav a o druhé postupové místo bojovalo naše družstvo s Radotínem. I když naši muži dokázali ve skupině Radotín dvakrát porazit, v kvalifikaci bohužel v prvním utkání (dokonce na domácí půdě !!!) však prohráli o 6 bodů. Z toho plynulo jediné - v Radotíně se musí vyhrát minimálně o 7 bodů. A tak cestou k odvetnému utkání ve vlaku se debatovalo o všem, co by se mohlo stát. Láďa Pelech tehdy přednesl „památnou úvahu“, že by se v případě potřeby (to kdyby byl rozdíl ve skóre malý) mohl dát i vlastní koš. Život tropí různé hlouposti, a k z vlaku debatované situaci skutečně došlo. Několik vteřin před koncem utkání jsme vedli jen o 2 body a tak Pepa Valent „šoupl“ míč do vlastního koše. My se chytáme za hlavu, domácí jásají. Ozývá se konečný hvizd. Nastává zmatek. Avšak podle tehdy platných pravidel se muselo nastavovat a toho jsme náležitě využili. Po výsledku 70 : 52 jsme poprvé postoupili do krajského přeboru I. třídy. Dlužno ještě poznamenat, že k podobné situaci došlo současně i v nějakém mezinárodním utkání, a tak došlo ke změně pravidel.

Družstvo žen začalo hrát mistrovskou soutěž a hned při prvním vstupu skončilo ve skupině B na 2. místě, čímž postoupilo do finále, kde obsadilo konečné 3. místo.

Družstvo žen

Postup do krajského přeboru přinesl mužům i nemalé starosti. Dosud se hrálo v tělocvičně gymnázia s rozměry 17 x 9 metrů, a tak po dohodě se Slavojem Stará Boleslav jsme se přestěhovali do tělocvičny „U Karla IV.“. Zde se musely vybudovat nejprve konstrukce pro koše, o což se hlavně zasloužil L. Bočánek. V mistrovské soutěži doplatilo družstvo na „nezkušenost“ ve vyšší soutěži, ale hlavně ztratilo výhodu své „kuchyně“ (tak se mezi košíkáři říkalo tělocvičně gymnázia). V lednu přestoupil ze SLAVIE Praha František Kolář, který byl pro své zkušenosti z vyšší soutěže posilou.

Ženy si v krajském přeboru o stupínek polepšily a skončily na 2. místě. Nové tváře v družstvu: M. Marečková a J. Nekolová s M. Pitelovou, které přišly z dorostu. Musela být založena podmínková družstva dorostenců a dorostenek.

Jméno Čeněk poprvé na scéně

Trenérem družstva mužů se stal Franta Kolář. Jeho zásluhou se zkvalitnily tréninky, což se odrazilo ve hře družstva a znamenalo to návrat do krajského přeboru v sezóně 1961/62. V družstvu se rychle zabydleli pendlující dorostenci Čeněk, Štepař a Horák. Ženy ve stejném složení z minulé sezóny obsadily ve Středočeském kraji 1. místo. Tímto umístěním si zajistily poprvé v historii brandýské košíkové postup do ústředně řízené soutěže - II. ligy. Nebude na škodu si na tomto místě připomenout jména hráček, které se o tento úspěch zasloužily. Byly to tyto hráčky: Svášková, Hlasová, Šulcová, Němcová, Syrová (Frýdová), Brožová, Svobodová J. (Rejzlová), Saiverová M., Vaisová, Klírová (Chládková), Nekolová a Pitelová. Muži v sezóně 1961/62 udrželi krajský přebor I. třídy - družstvo posílili hráči M. Holub (přestoupil do Brandýsa ze Všetat), Lauterbach a odchovanci z dorostu Macura a Beránek. Družstvo žen bez hráčských změn obsadilo hned napoprvé v II. lize pěkné 4. místo. V této sezóně vstoupilo do mistrovských soutěží Středočeského kraje další brandýské družstvo mužů. Pod vedením trenéra Montforta to byla SLAVIA Pedagogický institut. Hráči družstva byli vesměs posluchači fakulty.

Viki Peter posiluje muže

Muži si po minulé sezóně polepšili o 3 místa a obsadili v krajském přeboru v ročníku 1962/63 konečné 7. místo. Posilou družstva se stal Viktor Peter, který přišel do Brandýsa z DUKLY Uherské Hradiště a hned se ve své první brandýské sezóně zařadil mezi nejlepší střelce krajského přeboru.      Ženy obhájily v II. lize své loňské postavení, tj. 4. místo. Do družstva byla z dorostenek přeřazena J. Hošková.

Ve III. třídě hrající mužstvo mužů SLAVIE PI Brandýs obsadilo 3. místo, ženy stejného oddílu pod vedením trenérky M. Saiverové v oblastní soutěži 2. místo. Družstvo atletů SLAVOJE Stará Boleslav se rovněž přihlásilo do soutěže a ve II. třídě v konečném pořadí obsadilo 5. příčku.

Návrat žen do II. ligy

V sezóně 1963/64 muži obsadili opět solidní 7. místo v krajském přeboru I. třídy. Z dorostu byli do družstva zařazeni Jirka Nedvěd a Olda Mádl. Ženy doplatily na absenci klíčových hráček, které vyměnily roli hráček za roli matek, a sestoupily do krajského přeboru. Muži uhájili příslušnost v krajském přeboru I. třídy i v sezóně 1964/65, kdy se v týmu objevila nová tvář: L. Sovčík (voják základní služby z boleslavské posádky). Ženy se po roční přestávce přes kvalifikaci vrátily opět do II. ligy. V družstvu našly uplatnění i bývalé dorostenky: Nývltová, Saiverová Sv., Hošková M. a Chrastinová.

Sokolovna opět ve hře

Sezóna 1965/66 je památná tím, že družstva opouští tělocvičnu „U Karla IV.“ a otevírají svůj nový stánek v Sokolovně na Zápské ulici, ve které bylo odstraněno jeviště. V důsledku sestupu většího počtu družstev našeho kraje z vyšších soutěží neudrželi muži své místo v krajském přeboru I. třídy a konečné umístění znamenalo pro ně sestup do II. třídy. Jako aktivní hráči skončili svou činnost u družstva dlouholeté opory Vrba, Svášek, Sedlmaier a Plotěný- vesměs pro trenérské povinnosti u ostatních družstev. Jako nové tváře se objevili u družstva vojáci z místní posádky Frant. Neuwirt a J. Lutovský a pendlující dorostenec Venda Stašek.

Ženy po svém návratu do II. ligy obsadily 5. místo - nové tváře v družstvu Kolářová a dorostenky Kučnicová a Znamenáčková.