Menu

Kluci U12 o prodlouženém víkendu zamířili na Národní finále do Žďáru nad Sázavou, kde jsme potvrdili pozici v ročníkové širší špičce. U kluků 2010 je v ČR situace taková, že nyní existuje bezkonkurenční NH Ostrava, pak je výkonnostní díra a pak je skupina pěti dalších týmů, kde může každý porazit každého. Třeba druhý tým NF z Děčína nás letos potkal pětkrát a skóre je 3:2 pro stříbrné medailisty. Nicméně, naše dvě prohry na turnaji byly opravdu zbytečné a určitě se nad jejich příčinami budu ještě dlouho zamýšlet.

K vlastnímu turnaji mám několik poznámek. Kluci celý rok trénují, aby si vybojovali účast na turnaji tohoto typu. Jakkoliv není samotný výsledek turnaje U12 důležitý z hlediska dlouhodobého rozvoje kluků,  tak ale pro ty jednotlivé kluky je důležitý strašně moc. Ti kluci tím žijí a každou nespravedlnost vnímají úplně jinou optikou než my dospělí. Takže když na NF dorazí šest rozhodčích (týden předtím v Brandýse jich bylo 15!!!!) a z toho někteří úplní nováčci, tak výsledkem je neuvěřitelná šaškárna. Aby finále turnaje tohoto typu raději pískal jeden z trenérů (byť je to výborný rozhodčí) poraženého semifinalisty je nebetyčná ostuda. Sám jsem v utkání o sedmé místo zaujal na žádost rozhodčích pozici komisaře a pomáhal jsem řešit pravidlově sporné situace. První den si mi rozhodčí stěžovali, že nedostali žádnou instruktáž, co se vlastně v minibasketu jak posuzuje. Úplně neuvěřitelný šlendrián.

Další smutnou kapitolou turnaje byl delegát ČAMB. Jméno nevím, ten pán nepovažoval za nutné se mi představit, moje hráče vidět nechtěl. Zkontroloval s vedoucím týmu formálně papíry a hráli jsme. Můj jediný další kontakt s ním byl v situaci, kdy mě okřikoval za mé údajně nevhodné chování, protože jsem po neúmyslném faulu a zranění mého hráče skutečně vynadal (bez vulgarit) paní rozhodčí. Předpokládám, že mě lze těžko (sám jsem i rozhodčí minibasketu) považovat za nepřítele rozhodčích. Dokážu pochopit nesprávně odpískaný technický přestupek všeho typu. Na rozdíl od hráčů mám i pochopení pro "selektivní" pískání faulů, byť sám to jako rozhodčí nedělám. Ale nikdy nedovolím fauly na krk a hlavu hráčů a to ani když jsou nechtěné. Prostě faul na hlavu po ztrátě rovnováhy obránce a následné šlápnutí (opět nechtěné) na krk hráče s míčem, které má za následek zásah zdravotníka je prostě faul vždycky. To se trestá i ve sportech, kde mají hráči helmu! Tohle prostě rozhodčí musí pískat správně, protože ti kluci už mají kolem 60ti kg a opravdu může dojít k vážným zraněním. A pro úplnost, faulujícího hráče neviním z úmyslu. Dokonce jsem pro něho hlasoval All stars volbě a jako kluka ho mám moc rád. A poznámka k tomuto tématu na závěr - za technickou chybu se mi, jako za nesmyslně udělenou, omluvila zástupkyně pořadatelů. To jsem ocenil, jsem jenom bránil zdraví svých hráčů.

Nicméně, když je někdo delegát ČAMB a vidí (nebo by vidět měl), že na turnaji nejsou rozhodčí, natož kvalitní a hroutí se harmonogram turnaje, tak má zasáhnout, od toho tam je. Přeci není možné, aby jedenáctiletí kluci, kteří další den ráno mají hrát, končili zápas ve 22 hodin a delegát v tu dobu byl na rautu ... Další věc kterou nepochopím je hlasování do All stars, respektive  vůbec nechápu jak je možné, že na turnajích U11 a U12, které zaštiťuje stejný ČAMB se měří úplně odlišným metrem a používají se jiná pravidla. Považuju za naprostou ostudu, že v elitní pětce nebyl nikdo ze Sršňů Písek, kteří měli dva výborné kluky a jako tým skončili čtvrtí. To si myslíme, že to ti kluci necítí jako křivdu? Osobně ty kluky ze Sršňů vůbec neznám, ale jsem si jist že ví, že hráli dobře. Možná, kdyby proběhla standardní porada trenérů, tak by se někomu rozsvítilo. Namísto toho tam byli hráči z týmů na pátém a sedmém místě! Je to kolektivní sport, pokud mám hráče z týmu, který prohrál s týmem ze skupiny o 9té až 12té místo, tak je lepší než semifinalista? To mi asi byla v Brandýse na setkání trenérů prezentována pravidla jiného ČAMBu.

K delegátovi ale zakončím svoji myšlenku konstruktivně, pokud zrovna nemá čas Marek Stuchlý, tak bych napříště doporučoval jako delegáta Petra Čeňka. Vsadím se, že dalších šest rozhodčích pro zdárný chod turnaje by prostým telefonováním sehnal tak do hodiny a neumím si představit, že by organizátorům nerozporoval program zápasů, který technicky umožňuje šest hodin spánku ....

Basketbalově je samozřejmě konfrontace na turnajích tohoto typu pro kluky jediná cesta jak se posouvat dál. Tlak při zápasech, kdy tým musí a chce vyhrát mi ukazuje ryzí charaktery kluků a mění jejich role v týmu. Jsou to sice ještě pořád malí kluci, ale basketbalově i lidsky se selektují již nyní. Je to často spousta potu i slz, ale turnaj, který svádí dohromady špičku ročníku je pro ty kluky do budoucna obrovská výhoda oproti těm, kdo se na turnaje nejvyšší úrovně nikdy nepodívají. Sám vidím, jak mi někteří kluci basketbalově doslova rostou pod rukama. 

Basketu a Lovu Zdar!

 

V hodně netradiční sestavě kluci vyrazili na dva venkovní zápasy do Chomutova. Na jedné straně respirační nemoci, zlomeniny, ale i chystání se na přijímací zkoušky a na druhé straně kompletní domácí tým, který ve velice podobné sestavě na posledním Brandýském poháru porazil například i klubový tým U13. Takže popravdě, bral jsem to jako přípravu kluků na konec sezóny a byl jsem smířený s tím, že nás čekají dvě venkovní prohry.

Klukům jsem naordinoval agresivitu a bojovnost v obraně plus jednoduché útočné kombinace. Domácím jsme kupodivu dokázali solidně vzdorovat, přičemž celkový dojem pokazila pouze poslední čtvrtina druhého zápasu, kdy nás domácí opravdu přejeli a nedovolili nám i druhé překvapení. Naše (ne)obrana z této čtvrtiny bude nepochybně na tréninku rozebrána do prvočinitelů, to se fakt nepovedlo :-(. Na druhou stranu chomutovský Marek Dvořák hrál opravdu výborný dvojzápas.

Což mě přivádí k tomu, že všichni tři nejlepší hráči soupeře se s námi připravovali v červenci na našem soustředění a na hřišti to bylo v tom dobrém slova smyslu znát. Když u naší lavičky "propadl" soupeřův klíčový rozehrávač Tomáš, tak na své spoluhráče volal "vemte mi někdo Simona". Udivený rozhodčí se mě při zápase ptal, jak to, že se ti kluci znají :-). A příští rok to bude ještě lepší, protože naše týmové první soustředění bude v červenci právě v Chomutově s Levharty. 

 

pondělí, 28 březen 2022 06:58

Sedm zápasů a šest rukou v sádře

Napsal(a)

Klukům zbývá do vrcholů jejich sezóny něco málo přes měsíc a tak jsem si na tento víkend naplánoval zátěžový hrací test, tedy počet zápasů identický právě s finálovými turnaji. V sobotu jsme hráli dvojzápas proti Válečníkům z Děčína a poté se tým rozdělil na skupinu Žďár a skupinu Sokolov.

Celkem tedy kluci odehráli v jednom případě 5 a ve druhém 4 zápasy ve dvou dnech, plus samozřejmě přejezdy stovek kilometrů a spaní mimo domov k tomu.

 

Zápasy s Děčínem plus Klatovy, Žďár a Olomouc přinesly pět dramatických zápasů, které všechny skončily do rozdílu 10 bodů a bojovalo se do posledních okamžiků. Mimochodem všichni soupeři budou také účastnící Národního finále, takže z tohoto pohledu se jednalo o skutečně vynikající přípravu, přičemž dosažené výsledky (3:2) nejsou v této fázi přípravy až tak důležité. Zápasy v Sokolově měly jiný účel, a to nabrání herní praxe pro kluky, kteří obvykle tolik času na hřišti netráví a i to splnilo účel měrou vrchovatou! 

Nasazení a bitva s Válečníky kromě zkušeností přinesly i řadu nechtěných ozdob z obvazových materiálů na rukách kluků (plus jeden výron kotníku), ale naštěstí nikdo nenapodobil Tadeáše vážnější zlomeninou a všechna zranění se "týkají "naštěstí jenom prstů.

Trénink pro sportovní výkon je bohužel spojen s tím, že se kluci musí dostávat ze své komfortní zóny, což není nic jiného než stres a musí se s tím naučit pracovat. Stejně tak se musí naučit pracovat s únavou (odtud zdánlivě šílené procento střelby z pod koše) a musí umět odpočívat. Nicméně, vzhledem k průběhu víkendu a počtu zraněných hráčů to zvládli výborně. Což samozřejmě neznamená, že bychom neměli rezervy a oblasti, kde propadáme. Ale to nepatří na web, nýbrž dovnitř týmu.

Kluci kategorie U12, tedy ročník 2010 a mladší, včera napodobili své mladší kolegy a také oni bez prohry získali titul Přeborníka Středočeského kraje a s tím spojený postup na Národní finále ČR, které se letos bude hrát v půlce května ve Žďáru nad Sázavou.

Včerejší zápas s Kolínem měl dvě roviny. Společensko-sociální a až pak basketbalovou. Pokud jde o chování a verbální útoky realizačního týmu soupeře během zápasu jak ke stolku rozhodčích, tak ale především proti klukům samotným, tak mojí reakcí není a nemůže být nic jiného než naprosté zmrazení jakýchkoliv sportovních kontaktů do budoucnosti na naprosto nezbytné minimum. Již jsem požádal klub o nepřijetí přihlášky týmu BK Kolín na letošní ročník Brandýského poháru. Je to sport dětí a slušnost je naprosto zásadní element. V době, kdy já hrál basket jako kluk v tomhle věku, tak se říkalo, že to je sport pro inteligentní lidi. Za dobu mé hráčské kariéry mě občas trénovali pořádní blázni, včetně legendárního nejlepšího hráče Evropy Jiřího Zídka, což byl jako trenér pořádný rapl.  Ale tohle si nevybavuji ani ze zápasů, kde se hrálo o skutečné tituly v kategorii dospělých.

Pokud jde o vlastní včerejší zápas, tak výhra klukům z mnoha důvodů prospěje. Kolín hrál na hřišti s kluky 2010, já měl polovinu z těch, co hráli, ročník 2011 a dva kluky dokonce 2012. To je pro BK příslib do budoucna jako hrom! Kolín přijel jako těžký a připravený soupeř s naprosto jasně nastavenou obranou. Pravda, byla to obrana, která se v této kategorii vůbec nesmí hrát (Pravidla pro minibasketbal platná pro sezónu 2021/2022, bod 6.1), ale říkal jsem si, že pokud chtějí moji kluci postoupit na závěrečný celorepublikový turnaj, tak si s tím holt musí poradit. Alespoň v praxi viděli, jakou obranu jednou zažijí v bezvýznamných zápasech v Krajském přeboru mužů, pokud jako mladí nebudou poslouchat a trénovat správně. 

Zápas samozřejmě ovlivnila skutečnost, že už předchozí zápas s Kolínem jsme málem prohráli poté, co jsme tam v poločase jasně vedli a kluci si mysleli, že už se nemůže nic stát. Celý tento týden jsem na týmu pozoroval obavy z blížícího se utkání, umocněné ještě více faktem, že aktuálně nejlepší hráč ročníku 2010 v klubu si dva týdny zpět zlomil ruku a také další hráči poslední měsíc na tréninku spíše nebyli než byli. Jako trenér ovšem přesně tenhle typ stresu pro kluky potřebuju, týden jsou nervózní z toho, jak to dopadne. Není jim to lhostejné. Tohle je daleko lepší než výhry o 100, které jsou v řadě případů až kontraproduktivní ... A také to samozřejmě ukazuje, že děti, minimálně kluci, prostě na výsledek hrát chtějí a musí. Kluci včera samozřejmě v zápase neunesli řadu momentů, nedali jsme 25 šestek, ale nakonec jsme to vybojovali. Toho si cením. A i ty momenty, které jsme společně zvrtali, tak ale i tam je meziročně veliký progres. Na druhou stranu, letos jsme hráli již čtyři zápasy s konečným skóre o jeden koš a zatím jsme všechny koncovky dokázali vyhrát, to také něco ukazuje. 

Na závěr chci ještě sportovně podtrhnout výkon hráče soupeře číslo 7, Martina Lojka, který hrál včera naprosto senzačně a situace 1 na 1 řešil opravdu velice dobře. Já včera klukům naordinoval jinou obranu než Kolín, důsledně jsme hráli férové 1 na 1 bez výpomoci a Martin to učebnicově trestal. A moji kluci se díky tomu naučili, že ani sebelepší výkon individuality nakonec v soutěži na 4 zápasy stejně nemůže nikdy stačit na týmovou hru, natož od samostatně také dobrých hráčů, kteří ovšem už hrají i spolu.

Basketu a Lovu zdar!

 

O uplynulém víkendu jsme dohráli základní skupinu Oblastního přeboru Severočeského kraje a v březnu a dubnu se v dalších osmi zápasech pokusíme vybojovat pro BK Brandýs nad Labem dost netypický titul Přeborníka Severočeského kraje. Že to bude s Chomutovem a zejména s Válečníky z Děčína těžký střet, tak o tom není třeba vůbec pochybovat.

Vlastní finiš naší skupiny nás nejprve luxusním elektro automobilem zapůjčeným Autocentrem Dojáček přenesl do Litoměřic, kde se nejen podařilo vozidlo nabít na zpáteční cestu, ale především také dvakrát zvítězit. V zápasech jsem zkoušel pro kluky úplnou novinku, kterou nikdy netrénovali. Prostě jsem vyjeveným hráčům před zápasem nakreslil co chci, aby hráli. A dali to velice slušně. Basketbalovou mluvou jsme hráli "1-4 high" se switch křídel, přičemž spodem chodící hráč "provokoval" back door, kdežto druhé, horem chodící křídlo najíždělo po vnitřním pivotu na 45. Přitom ještě oba hráči na elbows zkoušeli zcela bez předchozího tréninku spolupráci, které se říká high - low. To je krásný basketbalový slang, že?

Samozřejmě, že na tuto věkovou kategorii je to na první pohled taktiky až moc a je to u nás krajně neobvyklé. Vlastně je to úplně v rozporu s tím, co se u nás pro tuto věkovou kategorii doporučuje. No jo, jenomže v pátek jsem se doma od ženy dozvěděl, že náš syn psal v pololetí páté třídy test z angličtiny a ten byl obtížností na úrovni maturity. Takže moment, škola chce po klucích z týmu učivo odpovídající věku 18 let a já je mám učit baby nebo mini basket? To je přeci blbost, ne? Pokud někdo dokáže v 11 letech "technicky odmaturovat z angličtiny", tak přeci také zvládne útok na tři přihrávky s přenosem míče přes osu hřiště, ne? 

Výsledek jste všichni mohli vidět v neděli. V prvním zápase kluci tři minuty hledali herní rytmus, aby nakonec soupeř, který na rozdíl od nás hraje na výjimku i se staršími hráči ročníku 2009,  po zbytek utkání nedal ani koš .... Hrát proti týmu, který tři a půl čtvrtiny zápasu nedá koš není moc zábava a tak jsem šel druhý zápas raději pískat. Tým jsem předal asistentům tak, že Taylor vedl první a třetí kvartu, Honza sudé čtvrtiny. Kluci hráče promíchali a stavěli je tak, jak bych je já nepostavil, takže to určitě splnilo účel. Výsledek 150:12 je samozřejmě zrůdnost, ale za to nemůže BK Brandýs ... Vcelku vtipné bylo, že si ode mne v průběhu zápasu trenér soupeře půjčoval pravidla, aby si přečetl čím se řídí basketbal minižáků. Tak možná doporučím ČBF, aby tuhle drobnost trenérům občas někdo sdělil ... Mimochodem, Ćeská asociace basketbalových rozhodčích to má moc hezky zpracované na svém webu v podobě instruktážního videa ... Rodiče hráčů Liberce byli v neděli frustrováni nejen výsledkem, ale bohužel zejména naprosto tragickým výkonem svých dětí. Neznám poměry v Liberci a nebudu to nijak hodnotit,  protože leckde skutečně mohly opravdu covidové restrikce sport takřka zdevastovat.  Nicméně, aby si trenér během zápasu četl pravidla, které mu za účelem edukace zapůjčí lavička soupeře, tak to je skutečně prazvláštní cesta jak přesvědčit rodiče, že děti svěřili někomu, kdo ví, co dělá ...

Popsaná zkušenost mě vedla k jednoduché věci. Zeptal jsem se na prvním tréninku po zápasech svých kluků, jestli tohle nebo něco obdobného chtějí hrát . Alternativou je obvyklé (a leckdy zběsilé) jedna na jedna proti všem a nebo tzv. dribble drive motion, kdy ovšem každý přemýšlí, kam má běžet a nikdo neútočí na koš .... Všichni kluci byli pro. Tak holt tedy budu v Brandýse hrát s minižáky takový upravený středoškolský basket. 

 

Basketu a Lovu Zdar!

 

pondělí, 14 únor 2022 08:44

Výborné dva vítězné zápasy s Varnsdorfem

Napsal(a)

O víkendu jsme udrželi neporazitelnost v základní skupině Severočeského oblastního přeboru U12, když jsme sehráli z mého pohledu dva výborné zápasy s Varnsdorfem. Jednoznačně musím dát kredit soupeři za to, že jde o atleticky velice dobře připravený tým. Pravda, s technikou míče je to zatím chvílemi horší, ale pro moje kluky to byl vynikající test. Soupeř hraje na výjimku s několika hráči ročníku 2009 a ti kluci jsou velice slušní. Když jsem dopoledne před zápasem viděl zápas kategorie U13, tedy právě 2009 a mladší, mezi Kolínem a Brandýsem, tak tedy Varnsdorf by byl v této "své" věkové kategorii o třídu výše.

Pokud se nepletu, tak se nám při zápase stalo vůbec poprvé, že někdo při zápase zasmečoval a to ještě dvěma rukama z nájezdu a přes obránce. Na druhou stranu to byl extrémně vyhrocený zápas, což je zcela v pořádku pokud jde o emoce na lavičkách a na hřišti, poněkud za hranou bylo chování některých hostujících diváků. Přeci jenom je to sport dětí, nejde o výhru za každou cenu a za situace, kdy hráč ročníku 2009 brání rukama nohama hráče ročníku 2011 a ještě přitom co chvíli visí na koši (dotek síťky nebo obroučky při střele je mimochodem technický koš, tedy automaticky 2 body), tak bych si dovedl představit i méně agresivnější diváky.

Takže teď si v klidu počkáme na rozlosování finálové skupiny, kam možná postoupí i mimo soutěž hrající Varnsdorf a čeká nás další porce podobných zápasů. Každopádně je vidět, že trenéři ve Varnsdorfu odvedli kus práce a já se odvety každopádně těším.

 

Basketu a lovu Zdar! 

Strana 1 z 3

PARTNEŘI

         
 
 
       
       Explast  


 

 

Na naší webové stránce používáme cookies. Některé z nich jsou nutné pro běh stránky, zatímco jiné nám pomáhají vylepšit vlastnosti stránky na základě uživatelských zkušeností (tracking cookies). Sami můžete rozhodnout, zda cookies povolíte. Mějte prosím na paměti, že při odmítnutí, nemusí být stránka zcela funkční.

Ok