Kluci U12 o prodlouženém víkendu zamířili na Národní finále do Žďáru nad Sázavou, kde jsme potvrdili pozici v ročníkové širší špičce. U kluků 2010 je v ČR situace taková, že nyní existuje bezkonkurenční NH Ostrava, pak je výkonnostní díra a pak je skupina pěti dalších týmů, kde může každý porazit každého. Třeba druhý tým NF z Děčína nás letos potkal pětkrát a skóre je 3:2 pro stříbrné medailisty. Nicméně, naše dvě prohry na turnaji byly opravdu zbytečné a určitě se nad jejich příčinami budu ještě dlouho zamýšlet.

K vlastnímu turnaji mám několik poznámek. Kluci celý rok trénují, aby si vybojovali účast na turnaji tohoto typu. Jakkoliv není samotný výsledek turnaje U12 důležitý z hlediska dlouhodobého rozvoje kluků,  tak ale pro ty jednotlivé kluky je důležitý strašně moc. Ti kluci tím žijí a každou nespravedlnost vnímají úplně jinou optikou než my dospělí. Takže když na NF dorazí šest rozhodčích (týden předtím v Brandýse jich bylo 15!!!!) a z toho někteří úplní nováčci, tak výsledkem je neuvěřitelná šaškárna. Aby finále turnaje tohoto typu raději pískal jeden z trenérů (byť je to výborný rozhodčí) poraženého semifinalisty je nebetyčná ostuda. Sám jsem v utkání o sedmé místo zaujal na žádost rozhodčích pozici komisaře a pomáhal jsem řešit pravidlově sporné situace. První den si mi rozhodčí stěžovali, že nedostali žádnou instruktáž, co se vlastně v minibasketu jak posuzuje. Úplně neuvěřitelný šlendrián.

Další smutnou kapitolou turnaje byl delegát ČAMB. Jméno nevím, ten pán nepovažoval za nutné se mi představit, moje hráče vidět nechtěl. Zkontroloval s vedoucím týmu formálně papíry a hráli jsme. Můj jediný další kontakt s ním byl v situaci, kdy mě okřikoval za mé údajně nevhodné chování, protože jsem po neúmyslném faulu a zranění mého hráče skutečně vynadal (bez vulgarit) paní rozhodčí. Předpokládám, že mě lze těžko (sám jsem i rozhodčí minibasketu) považovat za nepřítele rozhodčích. Dokážu pochopit nesprávně odpískaný technický přestupek všeho typu. Na rozdíl od hráčů mám i pochopení pro "selektivní" pískání faulů, byť sám to jako rozhodčí nedělám. Ale nikdy nedovolím fauly na krk a hlavu hráčů a to ani když jsou nechtěné. Prostě faul na hlavu po ztrátě rovnováhy obránce a následné šlápnutí (opět nechtěné) na krk hráče s míčem, které má za následek zásah zdravotníka je prostě faul vždycky. To se trestá i ve sportech, kde mají hráči helmu! Tohle prostě rozhodčí musí pískat správně, protože ti kluci už mají kolem 60ti kg a opravdu může dojít k vážným zraněním. A pro úplnost, faulujícího hráče neviním z úmyslu. Dokonce jsem pro něho hlasoval All stars volbě a jako kluka ho mám moc rád. A poznámka k tomuto tématu na závěr - za technickou chybu se mi, jako za nesmyslně udělenou, omluvila zástupkyně pořadatelů. To jsem ocenil, jsem jenom bránil zdraví svých hráčů.

Nicméně, když je někdo delegát ČAMB a vidí (nebo by vidět měl), že na turnaji nejsou rozhodčí, natož kvalitní a hroutí se harmonogram turnaje, tak má zasáhnout, od toho tam je. Přeci není možné, aby jedenáctiletí kluci, kteří další den ráno mají hrát, končili zápas ve 22 hodin a delegát v tu dobu byl na rautu ... Další věc kterou nepochopím je hlasování do All stars, respektive  vůbec nechápu jak je možné, že na turnajích U11 a U12, které zaštiťuje stejný ČAMB se měří úplně odlišným metrem a používají se jiná pravidla. Považuju za naprostou ostudu, že v elitní pětce nebyl nikdo ze Sršňů Písek, kteří měli dva výborné kluky a jako tým skončili čtvrtí. To si myslíme, že to ti kluci necítí jako křivdu? Osobně ty kluky ze Sršňů vůbec neznám, ale jsem si jist že ví, že hráli dobře. Možná, kdyby proběhla standardní porada trenérů, tak by se někomu rozsvítilo. Namísto toho tam byli hráči z týmů na pátém a sedmém místě! Je to kolektivní sport, pokud mám hráče z týmu, který prohrál s týmem ze skupiny o 9té až 12té místo, tak je lepší než semifinalista? To mi asi byla v Brandýse na setkání trenérů prezentována pravidla jiného ČAMBu.

K delegátovi ale zakončím svoji myšlenku konstruktivně, pokud zrovna nemá čas Marek Stuchlý, tak bych napříště doporučoval jako delegáta Petra Čeňka. Vsadím se, že dalších šest rozhodčích pro zdárný chod turnaje by prostým telefonováním sehnal tak do hodiny a neumím si představit, že by organizátorům nerozporoval program zápasů, který technicky umožňuje šest hodin spánku ....

Basketbalově je samozřejmě konfrontace na turnajích tohoto typu pro kluky jediná cesta jak se posouvat dál. Tlak při zápasech, kdy tým musí a chce vyhrát mi ukazuje ryzí charaktery kluků a mění jejich role v týmu. Jsou to sice ještě pořád malí kluci, ale basketbalově i lidsky se selektují již nyní. Je to často spousta potu i slz, ale turnaj, který svádí dohromady špičku ročníku je pro ty kluky do budoucna obrovská výhoda oproti těm, kdo se na turnaje nejvyšší úrovně nikdy nepodívají. Sám vidím, jak mi někteří kluci basketbalově doslova rostou pod rukama. 

Basketu a Lovu Zdar!