Musím říct, že pro napsání komentáře ke včerejšímu turnaji Šmoulinky jsem se musela nejdřív vychladnout a vyspat. Opět jsme měly možnost v kategorii U10 změřit síly s dalšími týmy, tentokrát v hale v Sadské. První zápas pro nás vítězný o jediný bod s mixem hráčů a hráček z Jičína naznačil, že tento turnaj bude velmi vyrovnaný.

Proti domácímu týmu Vosiček naše Dračice předvedly vše, co umí, zápas skončil desetibodovým rozdílem ve prospěch Sadské.  Opět bylo očividné, jak v této kategorii může zápas týmu vyhrát jedna – dvě hráčky, kdy před výkony a talentem obou malých slečen r. 2013 ze Sadské nezbývá nic jiného než smeknout.

Poslední zápas proti Kolínu byl opět hodně vyrovnaný, i když Dračice celou dobu vedly a Kolín byl týmem, který tahal za kratší konec. Opět chci pochválit Dračice, které proti kolínskému MIXU, který nevím, zda už od poločasu nebo až v poslední čtvrtině se změnil pouze v klučičí tým, podaly naprosto bojovný a vyčerpávající výkon. Nad čím jsem se však musela pozastavit, bylo zaprvé chování na hřišti ani ne desetiletých chlapců z Kolína a v druhé řadě výkon rozhodčích hlavně tedy pak služebně staršího pana rozhodčího. I když chápu, že odpískat téměř sám 6 zápasů v kuse je slušná nálož, uznat vyrovnávací koš, který padl po regulérním dvojtaktu z místa není, dle mého,  úplně školácká chyba, které se může dopustit nezkušený rozhodčí (ani ten by neměl). Těžko se takové chyby pak  zklamaným dětským očím vysvětlují.

Nicméně pro nás opět poučení pro příště, že musíme zvednout hlavy a přidat na výkonu tak, aby o jednoznačném vítězi zápasu nerozhodovaly poslední vteřiny zápasu.  I když si na druhou stranu připusťme, že to je jedna z věcí, co dělá ten náš basketbal tak krásným a atraktivním sportem :)